Kočička Šipka

Šipka

​Má šatník utkaný ze stínů a jasu,

jak podzimní listí, když do trávy padá.

V tom želvovinovém a tichém času

svou moudrost před světem hluboce střádá.

​Je z nich ta nejchytřejší, v očích má klid,

co vidí i věci, jež nám zůstanou skryty.

Nemusí bojovat, nemusí bít,

má v sobě vznešenost a tiché city.

​Když dlaň se jí dotkne a hledá její hřbet,

však ona má v srdci své vlastní pnutí,

nezvedne drápek, nespustí hněv,

jen tiše se vytratí, jak dým se kroutí.

​Odejde hrdě a s laskavou tváří,

tam, kde ji čeká jen ticho a sen.

V jejím kožichu tisíc sluncí září,

moudrá a dobrá, jak sváteční den.